Romíkovy názory na svět na Blog.cz

Jeden z letních podnětů k relaxaci, je bouřka. /alespoň pro mě ano/

Musí to být ale ta správná, letní, kdy je horko, stáhnou se mraky a začne postupně pršet. Tak na hodinku, na dvě.

 Člověk se schová někam pod střechu (nejlépe, aby u toho ještě seděl) a kouká, jak ta voda padá. Tvoří se louže, potůčky si derou cestu ke kanálům, z okapů se valí gejzíry vody a jeden by z toho sejmul klobouk z hlavy a "skočil" by si, jako Gene Kelly, "singin' in the rain".

 Další varianta je pro ty "unavenější", a to: zabalit se do deky, či rovnou zalézt pod peřinu, nechat si otevřené okno a "vytuhnout". Šum deště krásně ukolíbe, pokud do toho nemydlí hromy, hned vedle domu.

 A poslední varianta je podobná té první, jenže člověk nekouká na tekoucí vodu po chodníku, či jiných místech, ale kouká do pěny, na míru, natočeného piva a chvílemi podráždí chuťové pohárky, hořkou zlatavou tekutinou. Pro tuto variantu je vhodná krátká bouřka, nebo jen přeháňka, protože pak už se to nedá nazvat relaxací :)

 Hmm, jenže realita je jiná.

Naše matinka příroda to letos nějak nepochopila, takže teplo nijak moc nebylo, chlejstalo jak z kýblu, z čehož zrovna zrelaxován nejsem, zahrada je plná plevele, rajčata zrají až teď, no celkově to stálo za pendrek. Jediné pozitivum bylo to, že déšť byl argument, proč si dát po střechou to pívo.

Na závěr lze tedy říci: "Milá matko přírodo, prosím knihu přání a stížností. Asi bude lepší, jen těch stížností :| " .